Osvětim - centrum holocaustu

Vydáno dne 04. 04. 2004 (5657 přečtení)

Reportáž o návštěvě tohoto největšího a nejhrůznějšího koncentračního tábora.

Spolu s Vfrnkou a Thalassou jsem se zúčastnil "školní" exkurze do Polska, do Osvětimy. Po zkušenostech ze dvoudenního zájezdu do Terezína jsme všichni tušili, že se bude jednat o velkou psychickou zátěž. Proto se zdravé třídní jádro rozhodlo jít se od půlnoci někam "posilnit" (jelo se ve 4 hodiny ráno), s tím, že se všichni prospíme tak od šesti večer. Já se narozdíl od ostatních moc neprospal :-(. Po nočním tahu po kutnohorských hospodách a klubech (Kometa, Guiness, Military a Šnek) jsme dorazili k autobusu. Po počátečním "bordelu" jsme se nakonec uklidnili a pár lidí i dokonce usnulo:-).

Po příjezdu nás uvítal komplex vypadající spíše jako kasárna než jako koncentrační tábor (jednalo se o Osvětim 1). Po chvíli se nás ujala ne příliš dobře slovensky mluvící polská průvodkyně (původní obyvatelka města Osvětim). Po zopakování obecných faktů, více či méně známých, jsme vyrazili na prohlídku. Vše vypadalo jako obyčejné muzeum a tak jsem si říkal, že to nebude horší než Terezín. To se všechno změnilo po příchodu do haly, kde byly vystaveny 2!!! tuny lidských vlasů (originálních) a výrobky, co se z nich vyráběly. Po té následovaly haly plné brýlí, kufrů, hrnců a kartáčů na vlasy (všechno byly původní předměty nalezené při osvobození, v této fázi nás opustila americká delegace). Už se zdálo, že největší psychický nápor je pryč, to jsme ale přišli do místnosti, kde byly vystaveny dětské botičky a hračky.

Další šok nás čekal při návštěvě táborového vězení. Nejmenší cely měly rozměry 90*90 cm. Tam vězeň strávil noc spolu s několika dalšími a šel do práce. Standardní doba trestu v těchto celách byla 10 nocí, málokdo přežil. Po krátkém uctění památky zesnulých na popravišti jsme přejeli do Osvětimy 2 - Březinky. Tento tábor, ve kterém v dobách jeho "největší slávy" pobývalo přes 200 000 vězňů se rozkládá na bažinaté větrné pláni. Po prohlídce z hlavní věže (téměř nebylo vidět na konec) jsme navštívili latrinu (no spíše díru v zemi) pro 420 lidí a jeden "barák" pro tisíc vězňů. Tato neutěsněná budova vypadala spíše jako stáj pro koně (údajně prý baráky byly postaveny podle plánů stájí pro 52!!! koní). Celkem se těchto baráků v táboře vyskytovalo několik desítek až stovek.

Po té jsme shlédli asi půlhodinový polský dokument a vydali jsme se na cestu domů. V dohledné době bych měl mít také pár fotek.

Autor: Dalicros |Komentáře: 19 | Přidat komentář |